Zubní pěna, bělicí proužky a další finty
Jít si vybělit zuby k zubaři může být zážitkem hodným Jamese Bonda - sedíte v křesle, na vás svítí jasné světlo a vy si připadáte, jako byste měli na skok k Moonrakerovi. No ale dokud nemáte agenta 007 na výplatní pásce, asi budete spíše experimentovat s něčím doma, nemám pravdu? Rozhovor se sousedkou přes plot, sdílení triků na Facebookové skupině nebo třeba rady od známé, která má zuby jak perličky – to všechno vám může nagenerovat dostatek možností, jak si zuby vybělit doma. Jsou tu bělicí pasty, proužky, žvýkací gumy a dokonce i zubní pěny. A díky nim si každý den můžeme hrát na kouzelníky ve vlastní koupelně. Ale hlavně pamatujte, že když to s čarováním přeženete, může to mít nevratné následky na vašem úsměvu. Takže, dáváme si bělidlo raději s rozvahou!
Čistý úsměv je polovina zdraví
Jsem zastáncem hesla, že mám-li se smát, musím se smát od ucha k uchu a přitom ukázat všechny dvacetdevět a půl mého zubního harémku. Ale aby ten úsměv byl opravdu smrtelný, musí být zuby krásně bílé. Takže jako pravidelná cvičenka zubařské hygieny jsem se pustila do bádání, jak často bych si ty své bělounké kamarády měla rozmazlovat bělícími přípravky. A ano, je to trošku jako s rajčatovou omáčkou - dáte-li ji na špagety mírně, je to báječné, ale přivoláte-li k obědu celý rajčatový průmysl, mohou být následky devastující.
Zářivý úsměv není jen o bělení
Přemýšlela jsem, jak často bych měla zařadit bělení zubů do svého krásotvorného rituálu. A došla jsem k závěru, že toho moc dobrého... No, nezabíjí nás většinou právě přebytek dobrého? Ono to je s našimi skleněnými perlami podobné. Ano, chceme je mít bílé jako střep z obláčku, ale z současných výzkumů vyplývá, že příliš časté bělení může vést k poškození zubní skloviny. Co s tím? Klíčem je rovnováha a taky zdravý selský rozum. Já osobně se snažím kombinovat jemné přírodní metody s těmi kupovanými a držím se pravidla zlata - co je moc, to je příliš. A taky si připomínám, že zářivý úsměv není jen o bělení, ale taky o pravidelné návštěvě zubaře, kvalitním čištění a nezbytném mezizubním kartáčku.
Co když se mě zuby zeptají: "Proč já?"
Moje zubní řádka má u mě vždy slovo a když cítí, že ji chci zanést do světa bělidel, vždy se mě zeptá s úzkostí v hlase - „Proč já, Olgo?“ A já se jí snažím vysvětlit, že to všechno dělám pro její dobro. Někdy se ale obávám, že mi pod tlakem bělících dobrodružství prostě jednou odkáže facku. Proto jsem si nastavila pravidla - bělící proužky používám maximálně dvakrát do roka a bělící pastu střídám s obyčejnou fluoride. A co se týče dalších bělících zázraků, s těmi jsem na nože. Stačí mi, když mě jednou za čas pochválí zubař za pečlivou údržbu a neptejte se mě, jak se mi podařilo získat ten zářivý úsměv.
Májové očistce zubů zdar
Jednou ročně si dopřávám takovou májovou očistku zubů. Ale nepleťte si to, není to žádné tvrdé bělení u zubaře s laserovým mečem, které by vás stálo měsíc života. Místo toho jsem objevila jednu skvělou bělicí zubní pastu, kterou používám obden po dobu jednoho měsíce. Jde o takový menší domácí wellness pro mé bílé kamarádky. A tato jemná kúra mi osobně přináší ten pravý kompromis mezi efektivitou a šetrností k mé drahocenné zubní sklovině. Pro víc profesionálního úsměvu až na podlahu bych po téhle kúře měla ještě zalezit ke svému zubnímu lékaři, který by přesně věděl, jakých bělících triků použít, abych se neuspokojila jen s polovičatým efektem.
Od babiččiných rad až po moderní vědu
Neříkejte mi, že vaše babička neměla recept na bělení zubů. Vždyť ty vařily ústní vody a pasty už v dobách, kdy my jsme ještě neznali ani internet, natož Instagram! Také jsem se ocitla v tomto rodinném koloběhu rad a mezi těmi nejlepšími byla babiččina rada o sodě bicarboně a citronu. Nějakou dobu jsem tak třelá svou chuděru několikrát do týdne. No, ale lékaři by se na mě dneska zlobili, protože jsem zjistila, že tyto přírodní bělidla mohou být docela drsná na sklovinu a je lepší je na zuby nepoužívat příliš často. No vida, staré metody nám třeba posloužily, ale moderní věda má taky co nabídnout. Proto teď hledám ten správný balanc mezi našimi babičkovskými fintami a tím, co povolují současné dentální inovace.
Každodenní hygiena jako bělicí kůrka
Abyste neměli pocit, že si myji zuby jednou za uherský rok, chci vás ubezpečit, že moje každodenní zubní rutina vypadá trochu jinak. Ráno i večer mám svou pětiminutovou seanci s kartáčkem, pastou a flossem, která se někdy zdá být tak dlouhá jako fronta v supermercatu. Ale víte co? Tyhle pár minut denně mohou posloužit i jako jemná bělicí kůrka, zvláště pokud si vyberete správnou zubní pastu s bělicím efektem. Stačí poctivě dodržovat svoji hygienu a uvidíte, jak se váš úsměv postupně rozjasní jako světla na Václaváku o Vánocích.
Co na to říkají zubaři?
Zubaři, ti naši hrdinové v bílých pláštích, co jsou vždycky připraveni sáhnout do tlamy nebezpečnému zubnímu zločinci a při tom vám ještě povědí, jak zrovna stojíte o péči o vaše perličky. Když jsem se svého zubaře ptala, jak často bych si měla bělit zuby, nečekala jsem, že mi řekne, že úplně nejlépe je zavítat na profesionální bělení ke zubaři přibližně jednou za rok. A že domácí bělení? To raději jen pod jeho dohledem a s produkty, které doporučí. Říkal, že pokud chci přírodní metody, mám si spíše dbát na stravu bohatou na ovoce a zeleninu, která zuby čistí jakoby mimochodem, ale bez nebezpečí poškození.
Můj bělicí neúspěch aneb známe to všichni
A protože jsem vám slíbila, že nebudu držet při sobě, mám pro vás jeden příběh z mého zubního deníčku. Pamatujete si na ten čas, kdy každý na sociálních sítích zveřejňoval fotky svých zubů zabarvených do černa aktivním uhlím? A ukazovalo to na ten nejzázračnější způsob dostání se k Hollywoodskému úsměvu? No, byla jsem mezi těmi dobrodruhy. Zuby jsem si tym černým práškem třela den co den, snila o tom, že jak se stanu královnou bílých úsměvů. A ono to bělení skutečně pomohlo, ale žádné zuby Albanie se vedle mých nemohly ztratit, bohužel, spíše opak. Výsledek byl, že jsem měla zuby o něco světlejší, ale při bližším zkoumání jsem objevila, že sklovina vypadá trochu... policajně řečeno, ohroženě. Takže tady je ta lekce k zamyšlení – experimentujte, ale s rozvahou a vždy se poslouchejte rad těch, co o zubech něco vědí. Pro příště si raději nechám poradit od odborníka, předtím než se zase pustím do nějakého dentálního dobrodružství.
Počítejme tedy dohromady – když do toho jdu s hlavou a domácí bělení vynechám řekněme každých pár měsíců na delší dobu a budu se více soustředit na své každodenní rituály a na to, jak mi s úsměvem sluší obrovský kus čokolády (no to je asi kontraproduktivní), můj úsměv by měl zůstat zdravý a zářivý. Buďme k našim zubům hodní a pečliví, ale zároveň si s nimi zatancujme i mimo ty bělicí párty. Protože věřte mi, že odtín vašich zubů asi nebude to první, co si všimne ta důležitá osoba naproti vám - no pokud teda nechcete někoho ohromit na operním plesu. Tak směle do toho a nezapomeňte, že krásný úsměv se rodí zevnitř - a taky ze zdravých, udržovaných a občas i trochu rozmazlených zubů.
Napsat komentář