Úvod do světa ortodoncie
Ahoj všichni! Možná jste jako já, milujete krásné úsměvy a fascinují vás ty výzvy, s nimiž se ortodonti setkávají při kouzlení rovných zubů svým klientům. Já jsem Eliška a rozhodla jsem se, že vám dnes rozluštím jednu z nejobvyklejších otázek, kterou mi kladete v komentářích, a sice – jak dlouho se vlastně studuje ortodoncie? Spoiler alert: je to maraton, ne sprint! Rozumně se usaďte, protože to bude dlouhá jízda, a já vám prozradím nejen to, kolik let studia vás čeká, ale také jaké všemožné zkoušky a praxe musíte podstoupit, než si můžete říct ortodont. A jelikož je to téma mnohovrstevnaté jak cibule, určitě se dočkáte i nějaké té zajímavosti a tipu, takže pojďme na to!
Cesta za titulem MDDr.
Tak začněme na začátku, než se pustíme do podrobností specializace na ortodoncii. Celá cesta začíná získáním titulu MDDr., což je lékař specializující se na oblast stomatologie. A jak to všechno začíná? Studiem na vysoké škole, samozřejmě! Lékařská fakulta není nic pro slabé povahy – připravte se na šest let duševního potu a slz, než z vás vzejde absolvent se znalostí všeobecného lékařství a následně i specializací na stomatologii. A proč ta slzy, ptáte se? No, ta hromada knih, které musíte během studia probrat, vás někdy nutí k nechtěnému očnímu zavlažování. No a nemluvě o státních examenech, které jsou v podstatě takové intelektuální olympiády – můžete se těšit, že si vaše znalosti prověří řada profesorů, kteří vás nejenže zkříží, ale i pořádně zamotají. A pokud myslíte, že to po absolvování školy skončí, jste na omylu – studium je jenom zahřívací kolo.
Povinná praxe – zuby v akci
Po těch šesti letech slávy, kdy vám konečně přistane titul MDDr. za jménem, vás čeká další zábava – povinná praxe! Ano, předtím, než můžete nosit titul ortodont, musíte strávit minimálně další dva roky zapotit klinické praxe v obecné stomatologii. Tento čas je zásadní, abyste pochopili základy a zdokonalili své manuální dovednosti. Je to doba, kdy si můžete vyzkoušet různé techniky, pozorovat různé přístupy, a nejvíc oceníte kontakt s pacienty (ne, to nejsou jen zuby, jsou to lidé s nimi!). Budete plnit spoustu amalgámů, provádět extrakce a v neposlední řadě si užijete i ten pocit, když pacient odchází s úsměvem.
A přestože někdy může praxe připomínat dobrodružství Indiana Jonese (myslím tím ty případy, kdy se snažíte zachránit zub, který vypadá jako že by se měl běhat po džungli s dobrodružným archeologem), je to k nezaplacení. Když pak máte ty dva roky za sebou, můžete říct, že jste skuteční stomatologové. Ale, co ortodoncie, slyšíte to volání?
Specializace a pregraduální školení
Tak tedy, jakmile se cítíte ve váš stomatologický plášť pohodlně, můžete začít vaší cestu k ortodoncii. To znamená další tři roky nad knihami a modelemi zubů. Které knihy jsou nejlepší, ptáte se? No, to je jako se ptát, která čokoláda je nejlepší – každý má svého favorita, ale osobně jsem byla nadšená z 'Ortodoncie: Současná principa a techniky' od Williama R. Proffita. To je jistě jedna z těch knih, které vám ukážou, jak hluboká ta králičí nora ortodoncie je.
Co je na specializaci na ortodoncii nejvíce fascinující? No, kromě toho, že se stáváte odborníky na rovnání zubů, se naučíte taky řešit komplexní případy kazuistiky, plánovat léčbu a správně analyzovat vývojové aspekty obličeje. Je to jako být sochařem, ale namísto kamenů a kladiva používáte drátky a bracky. A věřte mi, když vám konečně pacient po léčbě poděkuje s tím nejkrásnějším úsměvem, pocítíte tu radost, kterou si nikdy nenechte vzít!
Praktická část: Noční můra nebo sen?
Jakmile proklestíte teoretickou džungli, vstoupíte do divočiny praktické části. Tady se vaše ruce musí naučit práci s reálnými pacienty, kteří nejsou z vosku a mají své emoce (a někdy i obavy). Získáte hodně zkušeností s instalací a údržbou ortodontických aparátek - a ano, to je věda sama o sobě. Mám přeložit to ortodoncii do lidské řeči? No představte si, že jste dirigentem orchestru. Každý člen aparatury (tedy každý drát a bracketa) je vaším hudebníkem a vy musíte zajistit, aby spolu všichni dokonale sehráli symfonii rovných zubů. A když všichni hrají jako jeden, to je hudba pro vaše oči.
Státní zkoušky a licenční proces
Po třech letech specializačních studií musíte složit státní zkoušky – to je ten okamžik, kdy si řeknete, že by vás nemohlo nic překvapit. Pak ale otevřete sál plný komisařů, a zjistíte, že překvapení je sestavou na každém rohu. Ale když už jste to dotáhli až sem, tak to zvládnete. Když už vás prověří na vše, co ortodoncie obnáší, můžete si oddechnout – jste ortodonti. Jenže počkat, stále ještě potřebujete licenci k praxi.
Ten proces může být trošku byrokratický. Abyste si mohli otevřít vlastní praxi nebo pracovat v nemocnici, musíte mít licenci. Získat ji lze v České republice po složení licenčního zkoušky, který probíhá pod dohledem zdravotnické komory. A když to všechno máte za sebou, můžete si říct ortodont a začít proměňovat úsměvy na díla umění!
Nejtěžší část: praxe a stálé vzdělávání
Věřte nebo ne, ale nejtěžší částí celého procesu může být praxe. Tím nechci říkat, že dosažení titulu ortodontie nebylo těžké, ale realita praktického života je někdy ještě větší výzvou. Jako ortodont musíte neustále sledovat nejnovější techniky, vědecké poznatky a začleňovat je do praxe. A nezapomeňte na interpersonalní dovednosti – empatie a schopnost uklidnit vaše pacienty nemůže být podceněna. Často bývá strach z bolesti větší než samotná bolest.
Mimochodem, právě teď se rozhlížím po obýváku, kde Matěj stahuje sítě na ryby a rádio hraje staré české koledy. Usmívám se nad tím, že to, co dělám, vlastně taky trošku připomíná rybolov. My ortodonti lovíme ten nejlepší úsměv, a stejně jako Matěj s jeho sítěmi, i my musíme mít správné nástroje a trpělivost. To je rybolov, kde jako bonus nemáte mokré nohy.
Závěr: Ortodoncie je cesta, ne cíl
Studium ortodoncie je tedy celá jedna epická cesta, která vás přivádí skrze roky tvrdé práce, obětavosti a nekonečného učení k vytouženému cíli – být ortodontem. A je to vskutku inspirující cesta. Ano, bude to trvat hodně dlouho a ano, bude to vypadat občas, že je to cesta nekonečná. Ale věřte mi, ten pocit, když uvidíte, jak se díky vámi pacient začne usmívat bez ostychu, je prostě k nezaplacení.
Mám pro vás na závěr ještě jeden tip. Pokud o stomatologii nebo ortodoncii uvažujete, dobře si to rozmyslete. Musíte to milovat, opravdu milovat. A jestli vás to vážně baví, nebojte se vrhnout do toho. Já jsem si svou práci našla ve světe blogování a někdy jako ortodont závidím těm, kdo svou práci skutečně vykonávají. Korunu krásného úsměvu na práci a úsilí ortodontů bych totiž nikdy nenapsala lépe než sama realita!
Pokud máte jakékoliv otázky nebo chcete slyšet více příběhů z mého života (nebo Matěje a jeho rybářských kousků), neváhejte mi napsat do komentářů. A nezapomeňte se usmívat – ať už máte rovné zuby, nebo se na to teprve chystáte!
Napsat komentář